1.LYŽÁK-Jednou jsme jeli v sedmé třídě na lyžařský výcvik. Vše bylo ok, dokud nezačala noc. učitelé šli do vedlejší chatky na svařák. Zůstaly jsme všechna děcka na hotelu sami. Po půl hodině jsme slyšely kroky. Myslely jsem si, že je to Terka z vedlejšího pokoje. Dělaly jsme si z toho srandu. Bára šla na záchod. Terka mi volala na mobil, že slyší divné kroky. Ve dveřích byla malá dírka. Podívaly jsme se s Míšou a v té chvíli začala Barča brečet a volat o pomoc. Míša chtěla otevřít dveře, ale byly zamčené. Začaly jsme do dveří kopat a ječely jsme. Dveře se po deseti minutách otevřely sami od sebe a Bára měla na krku obtištěné ruce. Byla trochu přidušená. Potom volala Tereza, že se to samé stalo vedle u nich. Terka chtěla s Klárou chtěla s Klárou přejít k nám na pokoj. Otevřely dveře a viděly, že na zemi byla louže krv. Obě začaly ječet. Zalezly do pokoje a po 15 minutách jsme všechny usnuly. Poté přišly učitelky a my jsme jim to řekly. Ony ale říkaly, že to byl jenom sen. S nikým jsme se o tom nebavily, jen s Klárou a Terkou. na konci lyžáku jsme slyšely šéfa hotelu, jak se baví s učitelkama a říká jim, že to je přesně pět let od doby, co byl v hotelu usmrcen jeden starý pán v koupelně a vrah se potom zastřelil na chodbě. Věřit nám nemusíte, ale je to vážně pravda. 2.HRŮZNÁ NOC-S kamarádkami Nikčou a Mirčou jsme spaly ve stanu. ve dvě hodiny v noci se má kamarádka Niky vzbudila, protože slyšela kroky, které vedly ke stanu. Dotkly se zipu!
Ale nikdo nebyl vidět. v té chvíli se Niky polekala a vzbudila mě. Asi po třech minutách se kroky opakovaly. Tentokrát už někdo začal stan rozepínat! Rozepnul ho asi o tři centimetry. Myslely jsem si, že se nám to jen zdálo, tak jsme se chytily za ruce a zkoušely znovu usnout. Niky už skoro spala. Já jsem, ale opět uslyšela kroky. Tentokrát už jsme vzbudily také Mirču. Všechny jsme měly srdce až v krku a utíkaly jsme do domu, který byl naštěstí blízko stanu. Překvapilo nás, že jsme po vyběhnutí vůbec nikoho neviděly. V domě jsme v klidu spaly. Ráno nás napadlo, že je divné, že se Niky vzbudila zrovna, když někdo šel. Myslíme si, že nás někdo přišel varovat. Třeba můj zesnulý tatínek. Nevíme co by se stalo, kdyby nás někdo nevaroval a my jsme neutekly. 3-DUCH ŘEDITELE-Jednoho dne v listopadu jsme šly s holkama ven. Když jsme ušly asi 2 kilometry, tak začalo poprchávat. Domluvili jsme se, že půjdeme k nám domů. Doma jsem měla vzkaz od rodičů:"Jsme na návštěvě, vrátíme se kolem desáté."Tak jsme si řekly, že zkusíme vyvolat ředitele školy, který ve škole spáchal sebevraždu, protože zhruba před sto lety přivedl školu do potíží. Sedly jsme si dokola, doprostřed položily svíčku, chytily se za malíčky. Naštěstí jsme si o něm vše přečetly, takže jsme toho o něm hodně věděly. Asi po patnácti minutáchjsme řekly, že jestli tu je, tak aby mi spadl sešit ze stolu na zem. Otevřely jsme oči a viděli, jak skutečně sešit padá k zemi. Ptaly jsme se dál, hlavně na otázky, u kterých známe odpověď. Jen jsme si to zkoušely ověřovat. Nakonec jsme se zeptaly, jestli nám ublíží. On nám dal znamení, že"ANO"!!!!
Dostaly jsme strach, během chvíle začala silná bouřka, která byla horší než ta po obědě. Vyletěly pojistky a pod oknem se mihnul stín. Ani jedné z mých kámošek se nechtělo domů, a tak jsme se domluvily, že přespí u mě. Kolem desáté přišli domů už naši a my jsme ředitele zapomněly odvolat. Druhý den se děly divné věci. Já jsme málem vletěla pod auto, holky spadly snad poprvé z kola, mým pokojem proběhla neznámá černá kočka a na zemi ležel dopis ve kterém stálo: " A bude to horší"! Bylo to napsáno zdřejmě krví a když jsme se na sebe všechny podívaly, zhrozily jsme se! Každá měla na rameni docela velkej šrám, ale krev z něj netekla. Ihned jsme si sedly a toho ducha odvolaly. Od té doby je klid.PROSÍM PIŠTĚ TU NĚJAKÉ KOMENTÁŘE!DĚKUJI
hustý
(Dominika, 28. 2. 2011 15:24)