Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Filozofická a morální obhajitelnost sebevražd y, aneb Má člověk právo na sebevražd u? Snad každý člověk se snaží obhajovat svoje činy a to jak minulé tak ty, které chce spáchat. Nejinak je tomu i u tak závažného tématu jakým je sebevražd a. K sebevražd ě člověka povětšinou nedovedou filozofické úvahy, těmito úvahami si pouze dotyčný obhájí tento čin především ve vztahu ke svému svědomí - to vychází z toho, že člověk se vždy snaží dělat "správné věci", snaží se najít pravdu, dobro, ideál. Skutečných důvodů pro sebevražd u může být několik. Nejčastější příčinnou sebevražd y v našich podmínkách je tzv. (můj výraz) emocionální sebevražd a. Tu člověk spáchá v případě neúspěchu, prohře, či zklamání. Povětšinou v osobním životě, při ztrátě zaměstnání, při neúspěchu ve výchovně -vzdělávacím procesu, atd. Člověka k ní vedou emoce, pocity - pocit zbytečnosti, ztráty "smyslu života", atd.! Dalším druhem sebevražd y je tzv. biologická sebevražd a. Ta je způsobena obvykle nemocí a to buď psychickou (která může býti i dědičná (dědičné sklony sebevražd y - například Ernest Hemingway) anebo fyzickou - například bolest daná některou nemocí (rakovina), či zraněním. Sebevražd a může být způsobena i strachem z budoucí bolesti, strachem z bezmocnosti, ikdyž to spíše souvisí s minulým bodem. V souvislosti s biologickou sebevražd ou se často hovoří o euthanasii - což je sebevražd a s asistencí - která má zajistit bezbolestný a rychlý průběh aktu, především u pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí nesnesitelnými bolestmi. Třetí důvod k sebevražd ě je ideologická sebevražd a. Ta má dvě podskupiny a to vražda ve jménu ideologie - tzv memeticko-genetická sebevražd a a sebevražd a jako revolta vůči systému (viz. Albert Camus). Sebevražd a memeticko-genetická je sebevražd a, která slouží k přežití a uchránění memů popřípadě genů. Jako příklad můžeme dát kamikadze - kdy pro svoji ideologii dokázali tito lidé skákat s bombami po tanky, sebevražedně navádět letadla a torpéda na cíl, atd. V dnešní době memeticko-genetickou sebevražd u můžeme vidět například u Islámských fundamentalistů, či v amerických filmech, kde se hrdina klidně obětuje ve jménu tzv. "svobody" či rovnou ve jménu lidstva! Jako příklad, kdy člověk chrání geny může být třeba německý polní maršál Erwin Rommel, který spáchal sebevražd u, protože jinak hrozilo, že kromě něho bude popravena (popřípadě perzekuována) i celá jeho rodina včetně jeho potomků. Sebevražd a jako revolta proti systému je v podstatě vyjádřením nesouhlasu vůči systému, ve kterém dotyčný žije. Často se nejedná o opravdovou sebevražd u, ale pouze o snahu o únik o snahu poukázat na problém. Jako příklad může být například Jan Palach. Revolta proti systému formou sebevražd y může být docela účinnou formou, zároveň ale může vést k přesnému opaku - k ideologickému upevnění stávajícího systému, kdy toho systém dokáže náležitě propagandisticky využít. Systémem zde myslím především stát, ale zrovna tak to může být rodina, okruh přátel, společnost v zaměstnání, atd. I když u posledně jmenovaných se jedná spíše o emocionální sebevražd y. Sebevražd a je motivována snahou změnit společnost, jejich hodnoty (například morální) v podstatě se jedná též o memetickou sebevražd u, akorát s tím rozdílem, že se nesnažíme sebevražd ou přímo něco dokázat ale snažíme se spíše o to dát motivaci jiným osobám například k hromadné revoltě proti systému. Nyní se dostáváme k bodu, co dotyčnému sebevražd a přinese. To vyplývá z předchozí. Každopádně se dá říci, že dotyčnému člověku přinese užitek - resp. je motivována snahou o užitek, stejně tak jako snaha jakéhokoliv člověka je pouze snahou o maximalizaci svého užitku. Užitek nemyslím z materiálního hlediska, ale především z duchovního. Hlavním užitkem člověka je především víra v to, že to co dotyčný dělá je to nejlepší co může udělat. Tedy například zemřít pro ideologii (demokracie, náboženství, atd.),či pro svůj národ nebo rodinu. Avšak i emocionální sebevražd a či biologická sebevražd a je sebevražd ou s motivem maximalizace užitku. Dotyčný předpokládá, že užitek v dalším životě bude negativní - tj. počet negativních věcí, zážitků, překoná počet pozitivních zážitků. Sebevražd u sice přinese nulový užitek, avšak nulový užitek je stále více, než nenulový záporný užitek. Dá se říci, že sebevražd a zbaví člověka všeho negativního, avšak i pozitivního. Dalším důvodem může být únik od problému, či únik z reality, s podvědomým přesvědčením, že smrt nebude horší, než to co je. Částečně člověka může motivovat i neznámo, čímž smrt zajisté je! Teď se dostáváme k tomu, co sebevražd a přinese jiným. Pokud se jedná o ideologickou sebevražd u pro systém, tak ta může mít pro systém kladný užitek - viz. například kamikadze, či Islámští fundamentalisté. Tuto sebevražd u systém minimálně toleruje, nebo k ní dokonce navádí. K tomu například mohou sloužit propagandistické filmy (v podstatě téměř každý film něco propaguje) o hrdinech, kteří se obětují ve jménu lidstva národa, či myšlenky, nebo jiné ideologické zdroje (knihy - Korán, Bible, atd.). Avšak pokud se jedná o jiný typ sebevražd y, tak tato má pro systém negativní následky. Pokud spáchám sebevražd u, poškodím tím stát minimálně tím, že mě 20 let vychovával a poskytoval ochranu, což ho stálo nemalé prostředky. Tyto prostředky by chtěl stát pochopitelně zpět, přičemž očekává, že po skončení studia budu dále pracovat pro systém a vytvářet statky, nové občany a tím budu zlepšovat stávající systém. Dále tím poškodím rodinu a přátele (alespoň doufám). Ty ze mě nemusí mít užitek ve formě materiální, ale spíše ve formě duchovní. Díky duchovnímu užitku státu z občana stát netoleruje ani sebevražd y biologické - i když by z nich zajisté měl ekonomický užitek. Oproti ekonomice se tu staví myšlenky morálky, dané již z minulosti například křesťanstvím. Pokud spáchám sebevražd u ideologickou, avšak tato ideologie není v souladu s ideologií systému, poškodím tím rozhodně tento systém. I když i zde se dají nalézt výjimky, například pokud spáchám sebevražd u proti režimu, režim to může propagandisticky překroutit a nakonec z toho bude mít užitek - to nabízí úvahu, že například o některých sebevražedných útocích (ale nejenom o sebevražedných) může systém již předem vědět, avšak nezakročí proto, protože tímto útokem bude moci zahájit své utužování systému (no přeberte si to jak chcete, ano správně, jedná se o USA). - pozn. Na okraj. Pozn. - Pokud nebude jinak uvedeno, hovoří se v dalším textu o emocionální či biologické sebevražd ě! Každopádně platí, že sebevražd a, která je pro systém (teď myslím především stát) negativní, čili ho poškozuje, je v podstatě chybou tohoto systému. Systém špatně vychoval člověka, resp. vychoval ho tak, že ten pro něj nepracuje, nebo dokonce jde proti němu! Pokud je počet sebevražd v systému přijatelný, nemusí se jednat o problém, avšak, pokud počet sebevražd dosahuje velkých čísel, stane se problémem ohrožující existenci systému. Díky tomu se stát, náboženství a většina ideologií snaží o to, aby sebevražd y nebyly na denním pořádku. Z předcházejícího plyne, proč je člověku rozmlouvána sebevražd a rodinou, přáteli nebo například státem (reprezentovaným třeba policií a hasiči, kteří Vás přemlouvají, abyste z toho mostu neskákal). Zde by si ale měl člověk uvědomit, že každý člověk dělá vše jenom pro sebe (vychází ze žebříčku hodnot - na vrcholu žebříčku hodnot může být například ideologie - morálka nebo požitek, slast (hédonismus)), to znamená, že by neměl brát ohledy na ostatní lidi při realizaci sebevražd y. To však drtivá většina lidí, kteří se chystají spáchat sebevražd u nechápe. Pokud je člověk materialista (jako já), měl by si uvědomit, že po smrti ho už nic nebude trápit - čili ho nebudou trápit ani výčitky svědomí v tom smyslu, že doma nechal nezaopatřenou rodinu, že sousedovi nevrátil vrtačku, že nestihl očesat strom na zahradě, atd. Díky tomu nemá ani smysl psát "dopis na rozloučenou", avšak stejně ho většina sebevražedníků píše. Člověk se tímto dopisem opět snaží o obhajobu svých názorů - snaží se o to nejlepší z hlediska svého svědomí, avšak po smrti už svědomí ani vědomí není, takže člověk nemůže mít ani výčitky svědomí - výčitky z toho, že něco udělal špatně - tento dopis má smysl pouze pokud svojí smrtí chce člověk rozšířit ideologii, nebo chce narušit stávající systém. Při emocionální sebevražd ě se však člověk chce zbavit problému, nechce rozšiřovat ideologie, memy (alespoň v ideálním stavu - skutečná sebevražd a je často kombinace několika typů sebevražd ), proto psát dopis nemá smysl! Člověk asi v duchu stále doufá, že po smrti existuje posmrtný život, či se bojí stále hluboce zakořeněných dogmat, daných nejenom křesťanstvím, které nás stále straší a kterým jsme stále velmi ovlivněni. Velmi zajímavě to mají vyřešena i východní náboženství, která nám říkají, že sebevražd ou se nic nevyřeší, ba naopak! V příštím životě budeme mít horší Karmu! I když na druhou stranu dle mého skromného názoru mají východní náboženství s myšlenkou snižování materiálních a duševních potřeb právě dost blízko sebevražd ě. Jak se dají maximálně snížit fyzické a duševní potřeby? Právě sebevražd ou, kterou bych přirovnal k absolutnímu vyhasnutí - k NIRVÁNĚ. Samozřejmě nemohu vyloučit, že neexistuje posmrtný život, že neexistuje Poslední Soud, ale z globálního hlediska nemohu vyloučit nic! Zrovna tak nemůžu vyloučit, že ve skutečnosti vůbec neexistuji, že vše kolem mě je fikce, nebo, že celý můj život je jeden velký sen. Pro mě tento předpoklad asi stejnou pravděpodobnost, jako vize posmrtného života, čili pravděpodobnost limitně se blížící 0 procentům. Pokud bych chtěl přistoupit na vizi posmrtného života, musel bych radikálně změnit celou svoji logiku a to prostě nejde. Každý člověk si musí stanovit nějaké axiómy, ze kterých při přemýšlení vychází. Těmto axiómům musí věřit a nesmí o nich pochybovat, jinak se nikam nedostane. Dostane se snad člověk někam, pokud přemýšlí o tom, jestli to co vidí ve skutečnosti je? Resp. pokud tomu, co vidí nevěří? Každý člověk nutně věří! Nyní přejděme k obecným obhajobám toho, proč nespáchat sebevražd u. "Člověku byl život dán a proto si ho nemá právo vzít". To je typické dogma, stejně tak mohu říci, že "Člověka se nikdo neptal, zda se chce narodit, má tedy právo svůj pobyt zde přerušit" a má to asi stejnou váhu. Dalším argumentem je "Bude lépe", zrovna tak ale může být hůře, dokonce tak hůře, že člověk dojde do toho stádia, kam nechtěl - do stádia absolutní bezmoci, kdy už ani není schopen sebevražd u spáchat a pouze trpí. "Už to nepůjde vzít zpět". To je pravda, avšak chyba je pro člověka špatná pouze v tom případě, pokud si ji uvědomuje - což v tomto případě nehrozí. "Poškodíš tím lidi, kteří Tě mají rádi" to je pravda, opět jde ale o to, zda člověk žije přítomností, nebo budoucností, po smrti už ho to opět trápit nebude. "Někteří lidé jsou na tom mnohem, ale mnohem hůře, než ty, ty máš … oni nemají ani to, jsou na tom zdravotně hůř, atd.". To však je opět populistický argument. Člověk se má vždy rozhodovat dle svého názoru a ne dle jiného názoru. Pro někoho nemusí být důvodem k sebevražd ě ani mučení, hladovění, těžká nemoc, vážné zranění. Někdo by prostě nespáchal sebevražd u nikdy. Takovým lidem se nedá nic vytknout, ale dá se něco vytknout jiným lidem - lidem, kteří přišli relativně o málo ve srovnání s jinými, avšak je to pro ně důvodem k ukončení života? Každý člověk se má rozhodovat dle sebe a ne dle jiných - právě vlastním názorem ukazuje, že má svobodnou vůli, že pouze neplní příkazy jiných. Nyní přejdu k tématu, proč relativně "málo" lidí spáchá sebevražd u? To je jednoduché a vychází to z evolučních a memetických teorií. Jednoduše, pokud byl v minulosti nějaký gen, který nutil člověka k sebevražd ě, tak tuto sebevražd u spáchal a to pravděpodobně dříve, než stačil své vlastní geny rozmnožit a díky tomu se tyto geny pomalu, ale jistě z populace vytratily. Totéž v případě memů. Pakliže byl mem, který nutil člověka spáchat sebevražd u dříve, než se stačil rozmnožit, tak to dopadlo podobně jako v případě genů - mem z populace vymizel. Pokud existoval gen nutící člověka spáchat sebevražd u po rozšíření, ukázal se nejspíše jako málo průbojný. I dospělí lidé totiž plní nezastupitelnou úlohu ve společnosti - jsou nositeli nezastupitelných informací, kterými vzdělávají mladší generaci, učí je! Pokud tedy tito lidé nejsou, společnost zaostává vůči jiným společnostem. V konkurenčním boji pak společnost zaniká, vymírá a myšlenky na sebevražd u jako "správnou věc" se opět vytrácejí. Shrňme to do jedné věty - Sebedestrukční geny a memy jsou v nevýhodě oproti "normálním" genům, proto je jejich výskyt relativně malý. Pokud člověk chce spáchat sebevražd u, avšak nespáchá ji - například si to na poslední chvíli rozmyslí - tak se jedná nejspíše o to, že u člověka zapracoval kontrolní mechanismus. Tím je například pud sebezáchovy - strach. Člověk má strach, má strach ze smrti, jelikož o ní nic neví a když člověk o něčem něco neví, bojí se toho, má z toho respekt. Zrovna tak se člověk bojí bolesti, bolesti, která by mohla by mohla být spojena se smrtí (dnešní poznatky vědy ukazují, že smrt je spíše krásná, než bolestná, v mozku se vylučují látky jako endorfiny, které mají až 100* vyšší účinek než syntetické drogy jako LSD). Dále člověka sžírá vnitřní pocit prohry, člověk nerad prohrává (opět vychází z evoluce a z ničeho jiného - člověk, který bude rád prohrávat nic nedokáže, nerozmnoží své geny, ani memy, že?), proto se často nakonec rozhodne bojovat a sebevražd u odloží na neurčito. Existuje ještě jedna možnost, kdy člověk nespáchá sebevraždu, ačkoliv říká, že ji chce spáchat. Zde se však pravděpodobně nejedná o to, že by člověk chtěl spáchatsebevražd, ale spíše o "psychické vydírání okolí", kterým se dotyčný snaží něco získat - pochopení, lásku, apod. Jedná se v podstatě také o revoltu vůči systému. To se však netýká tohoto tématu. Nuže, má tedy člověk právo spáchat sebevraždu? Z mého subjektivního hlediska, o kterém si však myslím (nejspíše si každý myslí, že je objektivní, avšak člověk je vždy pouze subjektivní), že je objektivní z hlediska celku (z hlediska Boha či nějaké transcendentní podstaty světa), musím říci, že určitě ANO. Pakliže však bude chtít spáchat sebevražd u nějaký mně blízký člověk, budu se mu to snažit pravděpodobně rozmluvit. A to proč? Protože jsem "sobec", stejně jako všichni lidé a snažím se o maximalizaci svého užitku - z blízkého člověka mám pochopitelně užitek (kladný), pakliže dotyčný zemře, tak z něj budu mít minimálně nulový užitek, ale pravděpodobně užitek záporný - daný smutkem, zármutek, a dalšími negativními emocemi. Každopádně sebevražd a musí být svobodné rozhodnutí každého člověka, dané jeho subjektivním viděním problému. Následky tohoto činu nepůjdou vzít zpět (odpovídá si za ně každý sám), avšak případná chyba již člověku nebude vadit - protože mu již nebude vadit nic. Člověku totiž nevadí, že dělá chyby, ale vadí mu, když si chyby uvědomuje - pocit viny. Tento pocit však člověk již po smrti mít nebude (pakliže věříme stávajícím poznatkům vědy). PROSÍM PIŠTĚ TU NĚJAKÉ KOMENTÁŘE!DĚKUJI
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

chci zemřít

(Chucky.CZ, 17. 6. 2013 23:24)

ahoj všihni.mám problém chci jednoho kluka a on mě ne,jsem tlustá a blbá,nic neumím,... tak pro to tu nechci být.

Bůh....

(TonikczA, 2. 3. 2010 18:09)

Nepleťte sem kua Boha.
Na Boha se nespoléhejte, jinak jste opravdoví blázni.
Bůh je jen příběh aby se všichni nescvokli když maj umřít.
Já spíš věřím Knize Mrtvých než ,,Bohovi´´.
Jak jsem jednou slyšel: Sebevražda je jediné vysvobození pro ty, kteří si myslí, že pro ně život ztratil smysl atd. A nemělo by se v tom lidem bránit, když chtějí tak chtějí.
Já třeba taky chcu spáchat sebevraždu.
Neudělal jsem to ne že bych se smrti bál, ale kvůli tomu, že nevím co by se stalo potom s mojí rodinou (je mi 14 let).

NEZNALOST

(Natalie, 13. 1. 2010 15:57)

Nic o tom kua.. nevis :(
tak o tom nepis.. co se deje po smrti to vim...
SEBEVRAZDA jako takova je hrich.. protoze sis nevazil zivota ktery ti BUH dal.. a proto prejdes do ocistce.. TAKze .)

Sebevražda neni konec,

(Nada, 29. 12. 2009 16:18)

Sebevražda je čin kdy člověk je rozhodnutej ukončít svůj život.Co se ale děje pak dál?Lidé ještě nevědí co se děje posmrti,a tak když vědí že někdo spáchal sebevraždu tak si věčinou řeknou je konec.Ale není to tak.Každí člověk má dvě těla fyzické a astrální.Když člověk spáchá sebevraždu tak vlastně přestoupí s fyzického do astrálního a veskutečnosti žije dále astrálním životem.Jeto uplně to samé jako když si s auta přesednete do vlaku.A tetka si přectavte toto:Naše fyzické tělo je jako lod Titanic,a vy ste uvnitř této lodě a řidítejí.Ale každá lod potřebuje také záchranej člun,a tím člunem je vaše druhé Astrální tělo.Takže když vaše fyzické tělo utrpí smrtelné zranění)sebevraždu(tak vy jako věčné vědomí si ihnet evakulujete do toho záchraného člunu které je Astrální tělo.A pak žijete dále.Toto je opravdu pravda.Ale jak byste mohly to pochopit když si myslíte že celí váš život je jen práce a peníze.Máte starosti s dluhama,a to vám zamlžuje mysl.Potřebujete se spojit energiji vesmíru a naslouchat hlas vašeho srdce.Takže se na sebevraždu nedívejte jako na konec světa,ale dívejte se naní s otevřenou mysli jako na přechod do druhého těla a do lepšího světa než je tento.Smrt je jen slovo co vymysleli lidé,ale to pravé slovo je přechod,nebo také vývojové stádium.Jako kukla a motýl.Naše fyzické tělo stejně stárne a umírá,a jen čekáme až se stéto kukli vyvinem v motýla.Smrt má několik podob jedna je nehoda,druhá je že situ nehodu přivodime sami sebevražda(Protože každemu člověku je předurčeno jakým způsobem se přestoupí do astrálního těla.Nekdo bude mít přestum stářím kdy zaniknou bunky těla,někdo zase přestoupí když bude mít auto nehodu,a někdo přestoupí když spáchá sebevraždu.Tak jako hadi se sami svlékají skuže,tak i některí lidi se svlékají z těl,ale oblékají si Astrální aby pokračovaly dále.Zijí tu pak svámi jako duchové,a trápení žádné nemají.