Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


1.HOLČIČKA-Pribeh vypravy o jedne male holcice, která mela svého nejlepsiho pritele. Sveho pejska. Zila se svými rodici na konci města. Jeji rodice byli často zvani na vecirky a aby se sama doma nebala hlidal ji jeji pes, vzdy spal u jeji postele. Jednou když jeji rodice vyrazeli zase na jeden z vecirku byla zrovna bourka. Mala divenka se ale nebala protože mela u sebe svého pritele. Když se v noci probudila slysela z koupelny kapani, protože se toho lekla podala ruku svymu psovi a ten ji olizl a byla klidnejsi, protože vedela ze je stále sni. Asi po hodine ji opet zbudila, slabe tekouci voda,ale nevenovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen tece kohoutek. Uz ze zvyku podala ruku svemu pejskovi a ten ji olizl. Odbila pulnoct když se probudila po trerti. Tentoktrat uz voda tekla primo proudem. To ji uz nedalo a sebrala veskrou svou odavahu a sla se do koupelny podivat. Dvere otvirala pomalu, jak byla vydesena ale to co před sebou uvidela ji pronasledovalo v snech cele detstvi. Kapani, které ji budilo nespusobila voda odkapavajici z kohoutku, ale krev. Krev jejiho nejlepsiho pritele, který vysel z podriznutym hrdlem za ocas. Ztrata nejlepsiho pritele a sok který utrpela zpusobilo docasnou ztratu reci, vzdyt ji bylo pouhych sedm let........ 2.Jednou jsme s naší partou spali ve stanu u hřbitova a tak aby byla sranda jsme šli o půlnoci na hřbitov a přímo tam jsme vyvolavali duchy. Sedli jsme si před jeden hrob zapelili jsme na něm svíčky přesně tolik kolik nás tam bylo a začali vyvolavat a řikat jméno toho kdo v tom hrobě ležel. Když jsme řekli ať nám dá nějaký znamení najednou všechny ty svíčky zhasli a mi tam seděli po tmě a třásli jsme se strachy a i ten největší borec uznal že se mu třepou kolena.Já zapálila sirku a pak taky všechny svíčky co jsme tam měli. Všichni jsme se na sebe dívali a radši jsme ducha odvolali .Jak jsme se začali balit zhasli jsme svíčky které byly vyhořelí jen dopůlky , nechali jsma je tam a utíkali spát do stanu . Všichni se báli a tak jsme si lehli do jednoho stanu a povídali si o tom.V 6:00 ráno jsme se všicni probudili a šli jsme uklidit ty svíčky na hřbitově. Jak jsem vzala jednu svíčku do ruky všimla jsem si že svíčka ještě doutná a je celá vyhořelá .Začala jsem křičet a všichni ke mně přiběhli a nemohli jsme si to vysvětlit . Doma jsem to řekla našim a ti se mi smáli co jsi to vymíšlím.Od té doby nikdy duchy nevyvolávám a nikomu to nepřeju aby se mu to stalo!!!!!!! 3.Tenhle příběh chci vyprávět, protože už neunesu tu tíhu. Tíhu výčitky, která mě pronásleduje od té doby co jsem zradila. Byla jsem velmi mladá, a pořád jsem, jenže už se tak necítím. Ve svých krásných 17ti, jsem si hledala přítele, tak jako většina dívek mého věku. Nečinilo mi to nejmenší problém, spoustu lidí o mně říkalo, že jsem krásná....a já to o sobě věděla. Každého chlapce jsem hleděla jen využít, bez výčitek, prostě se jen tak pobavit. Když nad tím teď přemýšlím bylo jen otázkou času, kdy se mi to nevyplatí. On byl krásný, jeho úsměv přimpomínal řádku perliček,oči-jako hvězdy. To bylo poprvé co jsem ho viděla...ve snu. Já jsem se zamilovala do vidiny, která za mnou přicházela večer co večer. Už jsem nedokázala myslet na nic a na nikoho jiného. Začala jsem žít jiný život. Odstěhovala jsem se od rodičů, zavrhla všechny přátelé, kteří mi ještě byli ochotni pomoci. Neuvědomovala jsem si, že ztrácím sama sebe. Přes den jsem žebrala v metru, v noci bloumala po ulicích a on... mě pronásledoval na každém kroku. Dnes jsem byla šťastná, poprvé na mě promluvil. Zeptal se" Chceš se mnou být"? Neváhala jsem. " Ale nebude to zadarmo...Za jednu noc se mnou mi musíš dát modř svých očí. Nyní mám tedy oči šedivé , bez lesku a světla. Byl se mnou, ale necítila jsem jeho tělo, teplo ani dech. Přesto jsem šťastná. Tentokrát jsem mu musela dát své vlasy. Už mi nikdy nenarostou. Přesto jsem šťastná. Ptala jsem se PROČ? Proč je se mnou, zač mu platím svou daň. Řekl mi jen : "Vzpomeň si"!! tak tedy vzpomínám, ale nepřicházím na nic....snad později. Toto setkání mi přinese vysvětlení, cítím to.... Dostavil se...vím to, protože mě ovanul chlad. Co mě čeká? Za jeho příchod platím tvrdě, už vím kdo to je. A co je nejhorší probudil mé svědomí.Na kterém leží velký, temný stín..stín smrti. Bylo krásné odpoledne, já to vidím jako dnes. Seděla jsem v parku a sledovala nesmělého chlapce. Bavilo mě jak sbírá odvahu k tomu, aby mě mohl oslovit. A rozhodla jsem se pro krátký, malý, bezvýznamný románek. Věnovala jsem mu dvě schůzky a pak ho odpinkla jako berušku, když mi přistane na prstě. Ale on se nevzdával, chodil za mnou každý den. Zpočátku jsem se smála, pak nadávala...pak zradila. Naschvál jsem kývla jinému chlapci. A on (berušáček)..se už neozval, měla jsem klid. Ztratil se, odjel, vypařil se..?Bylo mi to jedno. Jenže on se zabil...kvůli mně, mé zradě, mé necitelnosti. Miluji ho až nyní, kdy mě trestá, kdy se stal vidinou, která se mě rozhodla zničit. Postupně přicházím o všechno. Nevím, zda mi někdy odpustí nebo mě uvrhne do úplné zkázy. S city ostatních lidí si člověk prostě pohrávat nemá, teď už to vím, ale není pozdě? Je mi ještě vůbec pomoci???
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hahaha

(jdi do prdele :), 7. 2. 2013 11:38)

taka blbost ty píčo

koho

(Áňa, 23. 5. 2012 20:49)

Koho to zájímá?Fantazie tvoje je slabá :D

milá holčičko

(martina, 26. 11. 2011 16:19)

jsi fakt trapna ty kravo neni jak si tak vymyšlet bes do prdele